O smyslu setkání, o pocitech a vzpomínkách

Světový den obětí dopravních nehod v letošním roce připadá na na 17. listopad.

V onu neděli a někde i v předvečer této neděle se na celém světě bude vzpomínat.

Na děti, na sotva chvíli dospělé děti, na sourozence, lásky, mámy, táty, babičky … ten výčet nikdy nebude úplný, protože žádný člověk, který zemřel předčasně pod koly dopravního prostředku, přímo v něm nebo na následky úrazu po havárii, nebyl na světě sám.

My pozůstalí víme, že to není jen o vzpomínce. Protože to není tak, že bychom vzpomínali jen tento den. Od okamžiku, kdy autonehoda nebo jiné podobné neštěstí ochromí naše bytí, zasáhne do chodu rodiny, do vztahů – už nikdy nic není jako dřív a naše životy jsou napořád poznamenané. Vzpomínáme každý den … jen čas pomáhá tu obrovskou ránu v srdci hojit, i když  úplného uzdravení se nikdy nedočká.

Možná někdo řekne… proč tedy rozdírat tu neustále bolavou ránu, proč, k čemu? Vzpomínky jsou v nás, obrovský smutek je v nás, stejně to nepomůže, jak by mohlo? Našeho zemřelého nic nevrátí, k čemu vůbec nějaký Světový den v tomhle případě je?

Já můžu říct jen za sebe. Za pozůstalou ženu, mámu čtyř dětí, které se jednoho listopadového úterý před čtyřmi lety nevrátil muž z práce: "Ne, nemůžeme vrátit čas, nevrátíme životy, ale můžeme se my se stejným osudem sejít a v tento den vzpomenout společně, zapálit našim drahým svíčku, vepsat jejich jména a upustit dalšímu kusu bolesti. Podle sebe vím, jak v takovou chvíli právě toto pomáhá … to co se jindy oddroluje každý den, jak maličký drobný písek z velkého balvanu naší ztráty, v takový den sdílení, souznění a společných vzpomínek, dokáže v podobě většího kusu zkaměnělé bolesti smáčené slzami, kterým se nikdo nediví, odejít a pomoci …"

Je to tak trošku malý zázrak … být s těmi, kdo ví. Nemuset vysvětlovat, nestydět se, necítit se sám.

A v neposlední řadě vzpomenout a poděkovat všem, kdo při nehodách pomáhají, kdo jsou u nehod jako první. A  i když se jim nepodaří zachránit život, přesto, že tak se tak moc snaží …, jsou s našimi zemřelými jako poslední a jejich stisky a doteky je doprovází na poslední cestě. Někdy přijedou ve chvíli, kdy je už pozdě … a i tady jim patří velké poděkování, protože si asi málokdo dovede představit, jak těžké to musí být …

Myslím, že Světový den obětí dopravních nehod má velký smysl. Pro nás všechny, koho se dotýká …

Pokud jste jedním z nás a můžete na některou z pořádaných akcí přijít, můžu vám slíbit, že odcházet budete možná uplakaní, ale také lehčí o velký kus bolesti a bohatší o pocity sdílení s lidmi, které spojuje podobný osud …

Pokud nejste jedním  z nás (ve smyslu postižení autonehodou), tak jste srdečně zváni také. Protože bez přátel, lidí, kteří obejmou v pravý čas, kteří tu jsou ve chvíli, kdy spousta dalších z rozpaků odvrací oči … bychom život poté zvládali mnohem hůř.

 

Mirka Šimková


svet den – kopie

svet den – kopie

Podpořte nás

Transparentní účet: 2300334693 / 2010
Podpořte nás!
Darovací smlouva